Počátky skautingu

Skautská organizace vznikla roku 1906 ve Velké Británii. Jejím zakladatelem byl generál lord Robert Baden - Powell. Roku 1911 Antonín Benjamin Svojsík - profesor tělocviku reálky na pražském Žižkově, se na základě novinových výstřižků o anglických skautech, které mu poslal ing. Meibeck, vydává do Velké Británie, aby osobně poznal, co to vlastně ten skauting je. Tábořil s anglickými skauty, seznámil se s jejich programem a ideou. Výsledkem bylo rozhodnutí založit podobné hnutí i u nás. Zbytek prázdnin v roce 1911 strávil se dvěma studenty a čtyřmi venkovskými chlapci v chatě na Českomoravské vysočině pod hradem Lipnicí u "Vorlovy myslivny". Tuto chatu si sami sroubili. Jde vlastně o zrození českého skautingu. Na tomto místě překládal A. B. Svojsík se svým švagrem A. Stránským knihu Scouting For Boys. Za základ hnutí přijal Svojsík skauting Baden - Powella, doplnil ho některými prvky Setonova Woodcraftu (zálesáctví), přidal vlastní zkušenosti a vznikl tak náš ryze český skauting. V roce 1912 vyšlo prvé dílo A. B. Svojsíka "Český skauting". V témže roce napsal "Základy Junáctví". Hledal jméno pro české skauty (navrhováno bylo např. Chodové, Mandíci apod.). Zvítězil návrh Františka Bílého - "JUNÁK". Téhož roku vedl A. B. Svojsík tábor pod hradem Lipnicí, jehož se zúčastnil i Jiří Wolker. V roce 1913 bylo v Praze již 13 skautských oddílů. Téhož roku byl uspořádán veřejný skautský tábor na "Císařském ostrově" v Praze, kde byla ukázka prvních stanů na podsadách, které jsou Českou specialitou a stavba táborové kuchyně. Po Praze vznikly skautské oddíly v Jičíně, Domažlicích a Nymburku. Samostatný skautský spolek JUNÁK - ČESKÝ SKAUT byl ustanoven 15. června 1914. Dívčí skauting se datuje od r. 1919. Téhož roku byl založen Svaz Skautů - Junáků republiky Československé. Náčelníkem se stal A. B. Svojsík. Roku 1938, kdy byla ohrožena svoboda republiky vznikla ve skautské organizaci tzv. "Služba vlasti". Skauti byli připraveni podle svých možností a schopností pomáhat ohrožené vlasti. 28. října 1940 byl Junák německými okupanty zakázán, předcházelo tomu však rozehnání spousty letních táborů a zabavení majetku. Mnoho oddílů a činovníků pracovalo nadále v ilegalitě a bylo pronásledováno, vězněno a popraveno. Po osvobození v r. 1945 došlo k obnovení Junáka. Roku 1948 se datuje počátek druhé likvidace Junáka, kdy je organizace zařazena do Svazu československé mládeže a r. 1950 je v Ústředním listě republiky Československé oznámen zánik Junáka. Na jaře 1968 je činnost opět obnovena. Organizace se nebývale rozrostla. Radost ze znovuzaložení však netrvala dlouho. Již v roce 1970, hned po letních táborech byl Junák násilně, bez souhlasu junáckého sněmu sloučen s pionýrskou organizací. Nová organizace bohužel neposkytla pro sloučené junácké oddíly výchovný prostor, trvala na pionýrském výchovném systému, pokud vedoucí oddílů zařazovali do programu oddílů skautské prvky, museli tak činit tajně. Proto řada skautských vůdců přestala v nové organizaci pracovat. Až přišel rok 1989, kdy se památného 2. prosince v pražské Městské knihovně konala ustavující schůze Junáka, která vlastně obnovila jeho činnost tím, že rozhodla, aby se tvořily přípravné výbory Junáka a shromažďovaly kolem sebe ty, kteří po schválení stanov Junáka obnoví jeho činnost. Stalo se tak 28. prosince 1989.

z informačního občasníku 3. smečky vlčat Mladá Boleslav, duben 1994